Přeskočit na hlavní obsah

Den 8. - Na houby

... dobře,  na houby ne, ale do lesa jo.
Zhruba 2km od Itenu leží les ne nepodobný tomu českému.  Leží na okraji velké příkopové propadliny. V lese panuje příjemný chládek. Je to velká změna oproti rozpálené silnici nebo prašným cestám. Občas potkáte osamělého běžce,  či menší skupinku. Nejen les, ale i běh je hodně podobný běhání v česku. Je to jak běhání se skupinou "Superlife". Pořád zastavuju. Zastavuju, abych fotil. (Snad mi kamarádi ze skupiny prominou - musel jsem si rýpnout 😁). 

 Uhybám z hlavní lesní cesty a běžím po vyšlapané lesní pěšině. Připadám si jak v jiném světě.  Pěšina mě dovede až na mýtinu. Neskutečné.
Sice moc nevím,  kde jsem, ale už jsem na 7km, tak je čas se vrátit zpět. 
Určitě vím, že se sem ještě podívám a prozkoumám i vzdálenější část lesa.
Výběh končím po 14km v centru Itenu a domů se už šourám krokem.

Pomalu mi dochází oblečení. Čas něco přemáchnout. Naposledy jsem pral v ruce tak před dvaceti lety. Naštěstí běžecký oblečení není náročný na praní a za pomoci mýdla s jelenem mám do půl hodiny hotovo.

Po obědě volím volnější režim a jdu na výlet k vodopádům vzdáleným cca pět kilometrů.  Využívám navigace v mobilu a dostávám se téměř až k vodopádů . Za boha nejsem schopnej najít cestu k nim. Je už dost pozdě,  tak to musím otočit.  Nerad bych tam bloudil potmě.  I tak to stalo za to a podívám se tam jindy.




Po návratu se vítám s novým členem naší skupiny Vladimírem Marčíkem. Musí absolvovat klasické nákupní kolečko (madračka, talíř,  hrnek, příbor). Vyrážíme tedy do centra,  kde ještě nakoupím zeleninu na večeři.  Nepočítaje jeden pidi-mini hamburger,  tak jsem skoro vegetarián. 

Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na cestě domů a v pátek ve své posteli (kl

Den 22. - Opět na Ko(e)ni 🐎🚣‍♂️

Probudil jsem se. Hurá.  Včerejší rýmečka nebyla smrtelná.  Tak co dnes?  Mám jít?  Běhat nebo ještě odpočívat?  Lenost je silná,  ale hlava vítězí. Zkusím to. Aspoň 4km. První kilometry jdou hodně ztěžka. Na pátým to otačím. Ještě pár zvládnu.  Nakonec je z toho 9. Sice žádná sláva, ale aspoň něco. Zítra bude líp. Odpoledne je relaxační.  Jdu na masáž ke Kosgeiovi. Masáže studuje ve Skotsku. Je to fakt machr. Neskutečně jsem si to užil.  Odpoledne už mám volno,  tak budu vařit večeři. Možnosti vaření jsou poněkud omezené.  Máme jen jednu plynovou bombu a výběr surovin není taky příliš velký.  Na dnešní menu bude dušená mrkev s koriandrem a brambory.  Dobrou chuť a dobrou noc