Přeskočit na hlavní obsah

Den 11. - Ti nejlepší

Dnes musím začít menší korekcí včerejšího záznamu.
Jásal jsem předčasně.  Hned po vyvěšení článku na net mi Jirka Homoláč s úsměvem sděluje,  že jsme došli jen k vedlejšímu vodopádu a ten hlavní, velký je ještě kousek dál.  Z toho vyplývá,  že  expedice "Vodopád" bude mít třetí díl.

Tak a teď už k dnešku. 
V plánu je návštěva jedné z největších běžeckých událostí: Discovery Kenia Cross County Championship Eldoret.
Vstávám v 7 a jdeme s Vladimírem vyklusnout 7km. Voda stále neteče,  tak se zase ošplouchnu v lavoru.
Po deváté hodině vyrážíme do asi 40km vzdáleného Eldoretu. Využíváme místní přepravu - matatu, devítimístné vozidlo, do kterého se vejde s přehledem 14 lidí.  Někdy i víc. 
V Eldoretu přesedáme na motorku ve složení řidič plus dva pasažéři.  Kličkujeme v hustém provozu, vyhýbáme se vymolům, skáčeme přes retardery. Snažím se nedívat a držím se všeho,  čeho se dá.  

Cesta naštěstí netrvá dlouho,  a s roztřepanýma nohama vcházím na stadion. 
Neskutecný mumraj lidí,  stanků s obcerstvením a hlavně těch nejlepších a nejrychlejsích bežců.
Dvoukilometrový okruh je poctivě "vypáskován" ve sportovním areálu. Není to jednoduchá trať. Samá zatáčka,  nerovný terén a celkem teplé počasí. Asi 22°.
Právě odstartoval závod žákyň. Nespočítatelný dav se prožene kolem nás.  Najdeme si místo ve stínu stromů a pozorujeme probíhající holčičky. 

Běží dva okruhy, tedy 4km. Některé mají značkové oblečení, některé šaty jak do nedělní školy. Hodně jich běží na boso.
Následují žáci, dorost ženy,  dorost muži,  ženy a vrchol závodu, závod mužů. Muži běží 5 kol, 10 kilometrů.

Výstřel a několika set hlavé stádo vyráží sprintem vpřed.  Pár účastníků padá na zem a rychle se zvedá, aby pokračovali v závodu.  Tempo se mírně zvolní, ale i tak se jedná o neskutečnou rychlost. Každou chvíli někdo odstoupí ze závodu. Buď přecenil svoje síly, nebo usoudili,  že závod nemá pro ně smysl a využije svoje síly v nějakém jiném závodě.  Ostatní pokračují dál. Dávají do toho vše a je to znát i v jejich tvářích. 

Na těchto závodech nejde jen o umístění,  ale pro ty nejlepší je to i vstupenka do sportovního světa.  Manažeři si zde vybírají své koně pro světové závody.
Do půl hodiny je po všem.  Pár pomalejších ještě dobíhá a my se přsouváme do centra Eldoretu na jídlo.
Neskutečný běžecký zážitek zakončujeme neméně příjemným zážitkem kulinářským.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...

Den 23. - Běhám s Keňany

5:50 zvoní budík Je to tady. Můj první běh s Keňany. Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za  celou dobu pobytu.  Zatím jsem běhal  vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není. Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a  6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.  Nedokážu odhadnout kolik nás tu je, ale myslím,  že sto padesát to bude. V davu je pár asiatů i nějaký ten běloch a já, do růžova opálený středoevropan. 6:20 se mělo vybíhat. Zatím se nic neděje. 6:25 si někdo stoupne před dav a začne dávat instrukce. Vůbec mu nerozumím. Je daleko. V 6:26 vybíháme.  "Hakuna matata", jsem přece v Keni a na všechno je dost času. Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší.  Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno,  ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak...

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na ...