Přeskočit na hlavní obsah

Den 25. a 26. - Rest is the Best

Včera neděle byla, a to je v Keni den odpočinku.
Provoz na silnicích je minimální. Ani běžců moc nepotkáte, a když, tak je to "Mzungu". 

Lidé chodí do kostelů,  kterých je tu opravdu mnoho. Téměř na každém rohu. Na první pohled ani nepoznáte, že se jedná o sakralní  stavbu.  Jen vývěsní cedule nesoucí názvy jako: "Posvátné srdce Ježíšovo" nebo "Kostel božího shromáždění", dávají najevo, že se jedná o svatostánek. A taky podle hudby. V každém kostele řve z repráků muzika v rytmu disco už od božího rána a utichá až večer. Kostel je tu spíš instituce než stavba. Lidé tu tráví celý den.  
Jsou tu i zděné stavby a další, nové stále přibývají.
O běhání ani raději psát nebudu. Únava po předcházejícím dni byla znatelná, tak jsem to raději po pár kilometrech zabalil.
V poledne jede naše šestice společně na oběd do Eldoretu. Jdeme do naší oblíbené indické restaurace. Příjemná změna po všech těch fazolích, zelí a rýží.  Naše žaludky si už odvykli na přísun tak velkého množství jídla a většinu ani nedojíme. Stavájí se z nás Keňani.

Trávíme jidlo až do večera a já osobně už večer jíst nic nebudu.
Kluci večer hrají poker. Nemám sílu už ani napsat blog. Ležím na matraci, oddychuju a pomalu usínám.

Dnešní den byl už zase plně tréninkový.  Dopoledne 10/5/2km, masáž a odpolední fáze 7km.
Dnes usnu asi rychle.
Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 23. - Běhám s Keňany

5:50 zvoní budík Je to tady. Můj první běh s Keňany. Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za  celou dobu pobytu.  Zatím jsem běhal  vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není. Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a  6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.  Nedokážu odhadnout kolik nás tu je, ale myslím,  že sto padesát to bude. V davu je pár asiatů i nějaký ten běloch a já, do růžova opálený středoevropan. 6:20 se mělo vybíhat. Zatím se nic neděje. 6:25 si někdo stoupne před dav a začne dávat instrukce. Vůbec mu nerozumím. Je daleko. V 6:26 vybíháme.  "Hakuna matata", jsem přece v Keni a na všechno je dost času. Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší.  Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno,  ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak je to poslední možnost běžet s Ke

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   Chvíli čekám u silnice a první projíždějící Matatu  zastavuje n