Den 15. - Škola základ života

Dnešní den bude určitě patřit k těm dnům, na který budu rád vzpomínat pocelý život a možná i pootočí výhybkou mého osudu trošku jiným směrem.

Vstáváme o chvilku dřív než obvykle. Trénink se šidit nedá.  Ale hned jak doběhneme, omyjeme se a s 20 minutovým zpožděním jdeme na sraz s místním běžcem Isaacem Kosgeiem. Kosgei sedí ve stínu a čeká na nás.  Jakmile nás spatří,  tak se zvedá a s úsměvem nás jde přivítat.  Čas se tady prostě neřeší.  Minuta sem, minuta tam.  "Kenya Time".
Neřeší se tedy normální čas,  ale minuty v běhu se tu řeší s maximální přesností.
Kosgei patří k vynikajícím běžcům. Marathon 2:12, půlku za 1:02.
Sedáme do stařičké Toyoty.  Už při rozjezdu divně drhne zadní náprava.  Občas to chcípne i za jízdy. Jedeme do asi 70km vzdálené oblasti "Uasin Gishu". Snad dojedeme.

Jedeme se podívat na stavbu školy, na kterou kluci David a Čurda "Bežci v Keni"  vybrali slušnou částku pomocí filmu https://youtu.be/wt59MkE5pDE
Kosgei tu má ženu a tři syny a o celý projek výstavby se stará, a z nemalé části i financuje.
Po skoro hodině a půl jsme na místě.  Přivítá nás ředitelka školy a pravděpodobně stavbyvedoucí. 

Původní a stále funkční školu tvoří dvě plechové "stáje" po pěti třídách, knihovna a kuchyň, kde se vaří na otevřeném ohni pro 160 hladových krků.

Zatím probíhá vyučování,  tak jsou všichni ještě ve třídách.
Za chvíli je slyšet zvonění, na jaké jsme zvyklí z našich škol.  Školáci různých velikostí vybíhají ze tříd a obestupují Davida, který vypouští drona, aby celou událost zachytil pěkně z výšky.  

Ještě pár fotek před rozestavenou budovou nové školy,  pár bonbónů na rozloučenou a děti se vrací do tříd.  

Kluci předávají peníze.  Bude to stačit na dostavbu a možná zbude i na učebnice a sešity. 

Nová škola už má obvodové zdi a bude hotová do konce února. 

Kosgei září štěstím a děkuje do kamery za sebe a všechny děti. Když mu kluci předávají ještě sportovní hodinky, tak už má dojetím opravdu na krajíčku. Je to opravdu silný moment a je vidět jak to hluboce prožívá. 
Jako poděkování nás zve k sobě domů.  Představuje nás své ženě, která mám nachystala občerstvení. Teplé mléko s čokoládou Cadbury a toustový chleba. Je to skromné,  ale dávají co mají. 

Ukazuje mám svou sbírku trofejí.  Opravdu je čím se chlubit.

Pak už se vracíme domů a doufáme,  že to auto zvládne. Opět zvládlo.

Chtěl bych tímto poděkovat všem, kdo "Běžcům v Keni" přispěli na tuto sbírku.  Udělali jste minimálně jedno člověka šťastným. 
Teď bys se mi strašně moc chtělo napsat, že jste tím nasrali i 160 školáků, ale to by nebyla pravda. Vypadá to, že do školy chodí rádi,  a že je i baví.
Ještě jednou díky a dobrou noc.