Přeskočit na hlavní obsah

Den 15. - Škola základ života


Dnešní den bude určitě patřit k těm dnům, na který budu rád vzpomínat pocelý život a možná i pootočí výhybkou mého osudu trošku jiným směrem.
Vstáváme o chvilku dřív než obvykle. Trénink se šidit nedá.  Ale hned jak doběhneme, omyjeme se a s 20 minutovým zpožděním jdeme na sraz s místním běžcem Isaacem Kosgeiem. Kosgei sedí ve stínu a čeká na nás.  Jakmile nás spatří,  tak se zvedá a s úsměvem nás jde přivítat.  Čas se tady prostě neřeší.  Minuta sem, minuta tam.  "Kenya Time".
Neřeší se tedy normální čas,  ale minuty v běhu se tu řeší s maximální přesností.
Kosgei patří k vynikajícím běžcům. Marathon 2:12, půlku za 1:02.
Sedáme do stařičké Toyoty.  Už při rozjezdu divně drhne zadní náprava.  Občas to chcípne i za jízdy. Jedeme do asi 70km vzdálené oblasti "Uasin Gishu". Snad dojedeme.

Jedeme se podívat na stavbu školy, na kterou kluci David a Čurda "Bežci v Keni"  vybrali slušnou částku pomocí filmu https://youtu.be/wt59MkE5pDE
Kosgei tu má ženu a tři syny a o celý projek výstavby se stará, a z nemalé části i financuje.
Po skoro hodině a půl jsme na místě.  Přivítá nás ředitelka školy a pravděpodobně stavbyvedoucí. 

Původní a stále funkční školu tvoří dvě plechové "stáje" po pěti třídách, knihovna a kuchyň, kde se vaří na otevřeném ohni pro 160 hladových krků.


Zatím probíhá vyučování,  tak jsou všichni ještě ve třídách.
Za chvíli je slyšet zvonění, na jaké jsme zvyklí z našich škol.  Školáci různých velikostí vybíhají ze tříd a obestupují Davida, který vypouští drona, aby celou událost zachytil pěkně z výšky.  

Ještě pár fotek před rozestavenou budovou nové školy,  pár bonbónů na rozloučenou a děti se vrací do tříd.  
Kluci předávají peníze.  Bude to stačit na dostavbu a možná zbude i na učebnice a sešity. 
Nová škola už má obvodové zdi a bude hotová do konce února. 

Kosgei září štěstím a děkuje do kamery za sebe a všechny děti. Když mu kluci předávají ještě sportovní hodinky, tak už má dojetím opravdu na krajíčku. Je to opravdu silný moment a je vidět jak to hluboce prožívá. 
Jako poděkování nás zve k sobě domů.  Představuje nás své ženě, která mám nachystala občerstvení. Teplé mléko s čokoládou Cadbury a toustový chleba. Je to skromné,  ale dávají co mají. 
Ukazuje mám svou sbírku trofejí.  Opravdu je čím se chlubit.

Pak už se vracíme domů a doufáme,  že to auto zvládne. Opět zvládlo.

Chtěl bych tímto poděkovat všem, kdo "Běžcům v Keni" přispěli na tuto sbírku.  Udělali jste minimálně jedno člověka šťastným. 
Teď bys se mi strašně moc chtělo napsat, že jste tím nasrali i 160 školáků, ale to by nebyla pravda. Vypadá to, že do školy chodí rádi,  a že je i baví.
Ještě jednou díky a dobrou noc.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na cestě domů a v pátek ve své posteli (kl

Den 22. - Opět na Ko(e)ni 🐎🚣‍♂️

Probudil jsem se. Hurá.  Včerejší rýmečka nebyla smrtelná.  Tak co dnes?  Mám jít?  Běhat nebo ještě odpočívat?  Lenost je silná,  ale hlava vítězí. Zkusím to. Aspoň 4km. První kilometry jdou hodně ztěžka. Na pátým to otačím. Ještě pár zvládnu.  Nakonec je z toho 9. Sice žádná sláva, ale aspoň něco. Zítra bude líp. Odpoledne je relaxační.  Jdu na masáž ke Kosgeiovi. Masáže studuje ve Skotsku. Je to fakt machr. Neskutečně jsem si to užil.  Odpoledne už mám volno,  tak budu vařit večeři. Možnosti vaření jsou poněkud omezené.  Máme jen jednu plynovou bombu a výběr surovin není taky příliš velký.  Na dnešní menu bude dušená mrkev s koriandrem a brambory.  Dobrou chuť a dobrou noc