5:50 zvoní budík
Je to tady. Můj první běh s Keňany.
Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za celou dobu pobytu. Zatím jsem běhal vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není.
Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a 6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.
Je to tady. Můj první běh s Keňany.
Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za celou dobu pobytu. Zatím jsem běhal vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není.
Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a 6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.
Nedokážu odhadnout kolik nás tu je, ale myslím, že sto padesát to bude. V davu je pár asiatů i nějaký ten běloch a já, do růžova opálený středoevropan. 6:20 se mělo vybíhat. Zatím se nic neděje. 6:25 si někdo stoupne před dav a začne dávat instrukce. Vůbec mu nerozumím. Je daleko. V 6:26 vybíháme. "Hakuna matata", jsem přece v Keni a na všechno je dost času.
Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší. Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno, ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak je to poslední možnost běžet s Keňany.
Stádo běžců se dává do pohybu. Běží se pomalu. Hodně pomalu. Na můj vkus až příliš pomalu. Musím se hodně brzdit. Běžíme po nezpevněné cestě plné kamenů a výmolů. I za světla tu mám co dělat, abych si nezlomil nohu. Ačkoliv nevidím kam došlapiju, nohy jakoby si samy hledaly nejvhodnější terén a vůbec nezakopávám. Běží se skvěle. Pomalu začíná svítat.
Trasa mám mít délku osmnácti kilometrů. Předem vím , že takovou vzdálenost a v takovém tempu nezvládnu. Můj cíl je 5km.
Po vzoru závodů v česku se necpu nikam dopředu, ale taky nezůstávám vzadu. Běžím někde v půlce skupiny. Po jednom kilometru opouštíme pětkové tempo. Třetí kilometr 4:40. Začínám funět a propadám se na konec skupiny. Dozadu sice nevidím, ale mám pocit, že už tam běží jen staré ženy a asiati. Čtvrtý kilometr a tempo 4:25. Vzdálenost mezi mnou a přední skupinou se zvětšuje. Na pátém kilometru a při tempu 4:17 už nikoho nevidím. Přicházím do svého komfortního tempa 5:25 a klušu si to zpět domů.
"Commander, mission completed".
Ano pomyslného cíle bylo dosaženo, ale tím to nekončí. Naopak. Teď to teprve začne.
Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší. Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno, ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak je to poslední možnost běžet s Keňany.
Stádo běžců se dává do pohybu. Běží se pomalu. Hodně pomalu. Na můj vkus až příliš pomalu. Musím se hodně brzdit. Běžíme po nezpevněné cestě plné kamenů a výmolů. I za světla tu mám co dělat, abych si nezlomil nohu. Ačkoliv nevidím kam došlapiju, nohy jakoby si samy hledaly nejvhodnější terén a vůbec nezakopávám. Běží se skvěle. Pomalu začíná svítat.
Trasa mám mít délku osmnácti kilometrů. Předem vím , že takovou vzdálenost a v takovém tempu nezvládnu. Můj cíl je 5km.
Po vzoru závodů v česku se necpu nikam dopředu, ale taky nezůstávám vzadu. Běžím někde v půlce skupiny. Po jednom kilometru opouštíme pětkové tempo. Třetí kilometr 4:40. Začínám funět a propadám se na konec skupiny. Dozadu sice nevidím, ale mám pocit, že už tam běží jen staré ženy a asiati. Čtvrtý kilometr a tempo 4:25. Vzdálenost mezi mnou a přední skupinou se zvětšuje. Na pátém kilometru a při tempu 4:17 už nikoho nevidím. Přicházím do svého komfortního tempa 5:25 a klušu si to zpět domů.
"Commander, mission completed".
Ano pomyslného cíle bylo dosaženo, ale tím to nekončí. Naopak. Teď to teprve začne.
Krásné poledne pokud zrovna obědváte.
Komentáře
Okomentovat