Přeskočit na hlavní obsah

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů. 

Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty.
Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m.
Cestou dělám dvě zastávky.
První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál. 

Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu. 


Je to místní atrakce. Pár místních bláznů tu za poplatek (cca 100kč) skáče do 20 metrů hluboké průrvy. Je to dechberoucí, ale i děsivé.   


Raději se jdu podívat do okolí. 
 
Pak si stopnu první přeplněné Matatu a stoupáme vzhůru do Kabarnetu.
Ve městě nic zajímavého není.  Obchody vietnamského stylu, úřady, nemocnice. Iten je mnohem hezčí. 


Projdu město a vracím se na centrální stanoviště Matatu. Vyslovím přání mé cílové destinace a ihned jsem obklopen davem naháněčů, kteří se mě skoro násilím snaží ulovit do svého auta. Nakonec jsem usazen do nějakého vozu a  jedu zpět.

Matatu je něco mezi taxi a autobusem. Na mávnutí vám zastaví skoro všude. Vozidlo velikosti dodávky nabere jakékoliv množství lidí i nákladu a vládne v nich veselá nálada.  Obsluhuje ho většinou jeden řidič a jeden otvírač dveří (výběrčí jízdného). Ceny jsou lidové (pro nás). Nevýhodou je, že pokud nastupujete na centrálním nástupišti,  což je většinou nějaké větší město, tak čekáte,  dokud se neobsadí minimální počet sedadel (míněno všechny sedadla) a někdy to trvá i dost dlouho.
Podtrženo, sečteno,  výlet se vydařil. 

Zítra se zase maká naplno.

Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...
Okomentovat
Další informace

Den 23. - Běhám s Keňany

5:50 zvoní budík Je to tady. Můj první běh s Keňany. Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za  celou dobu pobytu.  Zatím jsem běhal  vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není. Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a  6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.  Nedokážu odhadnout kolik nás tu je, ale myslím,  že sto padesát to bude. V davu je pár asiatů i nějaký ten běloch a já, do růžova opálený středoevropan. 6:20 se mělo vybíhat. Zatím se nic neděje. 6:25 si někdo stoupne před dav a začne dávat instrukce. Vůbec mu nerozumím. Je daleko. V 6:26 vybíháme.  "Hakuna matata", jsem přece v Keni a na všechno je dost času. Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší.  Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno,  ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak...
Okomentovat
Další informace

Den 6. - Ještě s Keňany neběhám

Dnes vstáváme před osmou. Než se stačím vymotat z pelechu Čurda a David už mizí  ze dveří.  Jirka Homoláč bojuje poslední dny s žaludkem, tak bude vyrážet později. Dnes mi na ráno naplánoval 12km okruh. Na mobilu mě ukazuje ještě trasu a já vyrážím. Ještě není úplný vedro, ale rtuť leze pomalu nahoru. Trasa vede po silnici přes centrum Itenu. Na 4. kilometru se stačí na prašnou cestu. Dostávám se do krajiny plné pasoucích se krav a ovcí, malých políček a osamělých obydlí. V dálce se tyčí vrcholky hor. Zhruba na osmém kilometru zastavuju, abych udělal pár fotek.  Pak už to jde z kopce. Z kopce to jde se mnou, jinak krajina se vlní jako had. Od 10. kilometru přecházím každou chvíli do chůze. Na pár set metrů se chytám probíhající Keňanky, ale ta naštěstí odbočuje a já zase můžu uvolnit. Poprvé jsem běžel s (za) Keňany. Na 11. už vypínám hodinky a zbytek dochazím. Nejde to. Ale i tak to byl zatím nejdelší běh tady. Využívám vymoženosti moderní doby a užívám s...
2 komentáře
Další informace