Přeskočit na hlavní obsah

Den 17. - Síly docházejí

Dnes asi nic mimořádného nenapíšu. 

Ráno jsem běžel 2x 8km, proloženo cca 5 kilometrovou procházkou po lese. 


Už cestou tam cítím únavu. V lese se trochu vzpamatuju, ale zpátečních 8 km už nestojí za nic. Je celkem teplo a i dost fouká. Sotva pletu nohama a mám děsnou žízeň. Jsem rád,  že je to za mnou.
Na oběd nepůjdu, tak to vezmu přes Iten. Je to dalších 5km chůze. Na trhu kupuju 3 manga a věci na večeři.  Uvařím klukům polívku. 
Po příchodu domů se hned pustím do vaření. Fazole mám namočený už od včerejška,  ale i tak se budou vařit dlouho.
Ještě nějaká zelenina a vše už poklidně buble na vařiči.
Oloupu mango, sním pár plátků. Začínají se mi zavírat oči únavou.  Musím vypnout polívku a trochu se prospat.
Spánek pomohl,  ale i tak už dnes běhat nepůjdu.  Kratší procházka před večeři musí stačit. 

Teď už si budu jen číst. Stejně za pár minut odpanu a budu spát.
Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn
Okomentovat
Další informace

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na cestě domů a v pátek ve své posteli (kl
Okomentovat
Další informace

Den 22. - Opět na Ko(e)ni 🐎🚣‍♂️

Probudil jsem se. Hurá.  Včerejší rýmečka nebyla smrtelná.  Tak co dnes?  Mám jít?  Běhat nebo ještě odpočívat?  Lenost je silná,  ale hlava vítězí. Zkusím to. Aspoň 4km. První kilometry jdou hodně ztěžka. Na pátým to otačím. Ještě pár zvládnu.  Nakonec je z toho 9. Sice žádná sláva, ale aspoň něco. Zítra bude líp. Odpoledne je relaxační.  Jdu na masáž ke Kosgeiovi. Masáže studuje ve Skotsku. Je to fakt machr. Neskutečně jsem si to užil.  Odpoledne už mám volno,  tak budu vařit večeři. Možnosti vaření jsou poněkud omezené.  Máme jen jednu plynovou bombu a výběr surovin není taky příliš velký.  Na dnešní menu bude dušená mrkev s koriandrem a brambory.  Dobrou chuť a dobrou noc
Okomentovat
Další informace