Přeskočit na hlavní obsah

Den 18. - Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.
Tady v Itenu se neodpočívá, ale maká 13 dní a aktivní odpočinek je povolen až den 14.

Dnes je tedy 14. tréninkový den, den odpočinku. 
Vstáváme o něco později. To prostě k regeneraci patří.  Jirka vaří černý čaj se zázvorem. Je příjemné ráno a snídáme venku.
Pohodu narušují jen dělníci, kteří začali rozebírat protilehlý domek a dřevěný plot. Za pár dní tu bude stát nová řadovka.

Necháváme si přeprat svršky od místních pradlen a kolem desaté vyrážíme na výlet.

Jdeme k vodopádům. Ano, k těm vodopádům,  ke kterým jsem šel už dvakrát a dvakrát nedošel.  Tentokrát nás vede Čurda a Jirka, kteří už trasu znají.
Cestou se stavíme i na rekonstruovaném starém stadionu. 

 Poslední úsek vede úzkou pralesní pešinou. Jirka nesouhlasí a navrhuje pohodlnější cestu okolo. Pozdě,  už se prodíráme houštím a slízáme příkrý sráz. Jirka vidí za každou větví hada a jeho nadávání nás provází celou cestu.

Jsme u cíle.

Nezbytné focení, trocha osvežení v studené vodě a vracíme se zpět.

U vodopádů se k nám přidává domorodý dvanáctiletý klučina. Ukazuje mám cestu, kterou známe a snaží se z nás vytáhnout nějaký peníze.  Vláďa mu dává nějaký drobný v domnění,  že se ho zbaví,  ale nedaří se, jde snáma celou cestu. 

Jdeme na oběd do celkem luxusního resortu. Tam už klučinu ochranka nepustí.  

Po dlouhé době mám konečně maso, beef steak. Na jídlo se tu čeká dlouho. A dlouho myslím opravdu dlouho. Skoro hodinu.
Na hotelu bydlí Eva Vrabcová Nývltová s manželem.  Trénuje tu už týden. Porovnáváme ubytování a stravu na hotelu s tou naší. Bydlíme a jíme levněji. Dnešní oběd stál tolik, kolik zaplatíme za měsíční ubytování.
Občas je ale potřeba, dát si něco jiného, než fazole a rýži.

Sice to nebyl moc odpočinkový den, ale stál za to. 

Stihl jsem i oslavit 43. narozeniny .
Díky všem tam u nás,  že si vzpomněli.

Dobrou noc

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...
Okomentovat
Další informace

Den 25. a 26. - Rest is the Best

Včera neděle byla, a to je v Keni den odpočinku. Provoz na silnicích je minimální. Ani běžců moc nepotkáte, a když, tak je to "Mzungu".  Lidé chodí do kostelů,  kterých je tu opravdu mnoho. Téměř na každém rohu. Na první pohled ani nepoznáte, že se jedná o sakralní  stavbu.  Jen vývěsní cedule nesoucí názvy jako: "Posvátné srdce Ježíšovo" nebo "Kostel božího shromáždění", dávají najevo, že se jedná o svatostánek. A taky podle hudby. V každém kostele řve z repráků muzika v rytmu disco už od božího rána a utichá až večer. Kostel je tu spíš instituce než stavba. Lidé tu tráví celý den.   Jsou tu i zděné stavby a další, nové stále přibývají. O běhání ani raději psát nebudu. Únava po předcházejícím dni byla znatelná, tak jsem to raději po pár kilometrech zabalil. V poledne jede naše šestice společně na oběd do Eldoretu. Jdeme do naší oblíbené indické restaurace. Příjemná změna po všech těch fazolích, zelí a rýží.  Naše žaludky si už odvykli na př...
Okomentovat
Další informace

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na ...
Okomentovat
Další informace