Den 18. - Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.

Tady v Itenu se neodpočívá, ale maká 13 dní a aktivní odpočinek je povolen až den 14.

Dnes je tedy 14. tréninkový den, den odpočinku. 
Vstáváme o něco později. To prostě k regeneraci patří.  Jirka vaří černý čaj se zázvorem. Je příjemné ráno a snídáme venku.
Pohodu narušují jen dělníci, kteří začali rozebírat protilehlý domek a dřevěný plot. Za pár dní tu bude stát nová řadovka.

Necháváme si přeprat svršky od místních pradlen a kolem desaté vyrážíme na výlet.

Jdeme k vodopádům. Ano, k těm vodopádům,  ke kterým jsem šel už dvakrát a dvakrát nedošel.  Tentokrát nás vede Čurda a Jirka, kteří už trasu znají.
Cestou se stavíme i na rekonstruovaném starém stadionu. 

 Poslední úsek vede úzkou pralesní pešinou. Jirka nesouhlasí a navrhuje pohodlnější cestu okolo. Pozdě,  už se prodíráme houštím a slízáme příkrý sráz. Jirka vidí za každou větví hada a jeho nadávání nás provází celou cestu.

Jsme u cíle.

Nezbytné focení, trocha osvežení v studené vodě a vracíme se zpět.

U vodopádů se k nám přidává domorodý dvanáctiletý klučina. Ukazuje mám cestu, kterou známe a snaží se z nás vytáhnout nějaký peníze.  Vláďa mu dává nějaký drobný v domnění,  že se ho zbaví,  ale nedaří se, jde snáma celou cestu. 

Jdeme na oběd do celkem luxusního resortu. Tam už klučinu ochranka nepustí.  

Po dlouhé době mám konečně maso, beef steak. Na jídlo se tu čeká dlouho. A dlouho myslím opravdu dlouho. Skoro hodinu.

Na hotelu bydlí Eva Vrabcová Nývltová s manželem.  Trénuje tu už týden. Porovnáváme ubytování a stravu na hotelu s tou naší. Bydlíme a jíme levněji. Dnešní oběd stál tolik, kolik zaplatíme za měsíční ubytování.
Občas je ale potřeba, dát si něco jiného, než fazole a rýži.

Sice to nebyl moc odpočinkový den, ale stál za to. 

Stihl jsem i oslavit 43. narozeniny .
Díky všem tam u nás,  že si vzpomněli.

Dobrou noc