Přeskočit na hlavní obsah

Den 18. - Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.
Tady v Itenu se neodpočívá, ale maká 13 dní a aktivní odpočinek je povolen až den 14.

Dnes je tedy 14. tréninkový den, den odpočinku. 
Vstáváme o něco později. To prostě k regeneraci patří.  Jirka vaří černý čaj se zázvorem. Je příjemné ráno a snídáme venku.
Pohodu narušují jen dělníci, kteří začali rozebírat protilehlý domek a dřevěný plot. Za pár dní tu bude stát nová řadovka.

Necháváme si přeprat svršky od místních pradlen a kolem desaté vyrážíme na výlet.

Jdeme k vodopádům. Ano, k těm vodopádům,  ke kterým jsem šel už dvakrát a dvakrát nedošel.  Tentokrát nás vede Čurda a Jirka, kteří už trasu znají.
Cestou se stavíme i na rekonstruovaném starém stadionu. 

 Poslední úsek vede úzkou pralesní pešinou. Jirka nesouhlasí a navrhuje pohodlnější cestu okolo. Pozdě,  už se prodíráme houštím a slízáme příkrý sráz. Jirka vidí za každou větví hada a jeho nadávání nás provází celou cestu.

Jsme u cíle.

Nezbytné focení, trocha osvežení v studené vodě a vracíme se zpět.

U vodopádů se k nám přidává domorodý dvanáctiletý klučina. Ukazuje mám cestu, kterou známe a snaží se z nás vytáhnout nějaký peníze.  Vláďa mu dává nějaký drobný v domnění,  že se ho zbaví,  ale nedaří se, jde snáma celou cestu. 

Jdeme na oběd do celkem luxusního resortu. Tam už klučinu ochranka nepustí.  

Po dlouhé době mám konečně maso, beef steak. Na jídlo se tu čeká dlouho. A dlouho myslím opravdu dlouho. Skoro hodinu.
Na hotelu bydlí Eva Vrabcová Nývltová s manželem.  Trénuje tu už týden. Porovnáváme ubytování a stravu na hotelu s tou naší. Bydlíme a jíme levněji. Dnešní oběd stál tolik, kolik zaplatíme za měsíční ubytování.
Občas je ale potřeba, dát si něco jiného, než fazole a rýži.

Sice to nebyl moc odpočinkový den, ale stál za to. 

Stihl jsem i oslavit 43. narozeniny .
Díky všem tam u nás,  že si vzpomněli.

Dobrou noc

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na cestě domů a v pátek ve své posteli (kl

Den 22. - Opět na Ko(e)ni 🐎🚣‍♂️

Probudil jsem se. Hurá.  Včerejší rýmečka nebyla smrtelná.  Tak co dnes?  Mám jít?  Běhat nebo ještě odpočívat?  Lenost je silná,  ale hlava vítězí. Zkusím to. Aspoň 4km. První kilometry jdou hodně ztěžka. Na pátým to otačím. Ještě pár zvládnu.  Nakonec je z toho 9. Sice žádná sláva, ale aspoň něco. Zítra bude líp. Odpoledne je relaxační.  Jdu na masáž ke Kosgeiovi. Masáže studuje ve Skotsku. Je to fakt machr. Neskutečně jsem si to užil.  Odpoledne už mám volno,  tak budu vařit večeři. Možnosti vaření jsou poněkud omezené.  Máme jen jednu plynovou bombu a výběr surovin není taky příliš velký.  Na dnešní menu bude dušená mrkev s koriandrem a brambory.  Dobrou chuť a dobrou noc