Přeskočit na hlavní obsah

Den 1. - Cesta

6:00 zvoní budík.
Ne, nevzbudil mě. Už asi hodinu se převaluju v posteli.  
Tak, jde se na to. Nezbytná ranní hygiena , poslední teplá sprcha na dlouhou dobu a poslední káva doma.
Od cestování v šusťákovce, byť značky adidas, jsem upustil a nahodil na sebe méně pohodlné,  ale společensky únosnější rifle.
Po 7. hodině zamykám byt a hromadně se přesouvám na nádraží.
Chvíli pobíhám po hlaváku a hledám autobus na Dolní nádraží. Spodní nádraží totiž neexistuje, jak mi zaměstnankyně ČD  s dostatečnou dávkou arogance vysvětlila.
Vlak do Vídně přijel relativně včas. Neznámý spolucestující mi kupuje čaj,  protože mám jen dolary a platební kartu. Patří mu za to můj dík. 
11:45 jsem odbaven.

Opravdu to vypadá,  že  odletím.
Jen abych to trochu objasnil.  Těsně před odletem vznikly drobné komplikace a chvíli to dokonce vypadalo, že si budu muset koupit novou letenku.
Letenky jsem kupoval hned po vánocích a s tím i jízdenky na letiště a místní let z Nairobi do Eldoretu.  Tři dny před odletem jsem obdržel email,  že můj let byl zrušen. Po zavolání na infolinku, jsem se dozvěděl, že jelikož se jedná o Egyptair, společnost bez zastoupení v EU, tak nemám nárok na odškodnění. A protože mi nabídli i náhradní let (s nenavazujícím spojením), tak nemám nárok na vrácení peněz.  Po pár "silnějších" telefonátech a pár znovu zrušenych  letech jsem dostal novou letenku s Turkama. 
Uf, tak snad to už bude dobré.
Teď čekám na nalodění ve 14:20, odlet do Istambulu, Nairobi a v pátek bych měl být v 7:20 v Eldoret. Odtud je to už jen kousek do Itenu, kde snad najdu "Čeko" Jirku Homoláče.
Jo a abych nezapomněl.
Odletová hmotnost 80,4kg
Zavazadlo 16kg (+ priruční)
Přinejhorším nechám batoh v Keni a hned budu o 16kg lehčí :)
Zkusím průběžně psát, jak se vyvíjí cesta a pak i zážitky z pobytu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 27. - Až na dno

Velká příkopová propadlina - Great Rift Valley probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (Blízký východ) do oblasti Mosambiku (Východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů.  Na jednom z jeho břehů leží město Iten (můj dočasný domov) a na druhém Kabarnet (nezaměňovat s Cabernetem), cíl mé dnešní cesty. Odcházím po 8 hodině.  Iten leží v nadmořské výšce 2400 metrů. Hned za městem se silnice začne prudce svažovat a  po 40ti kilometrech sestoupá na úroveň 1200m. Do Kabarnetu je to odsud už jen 15km a dostáváme se do výšky asi  2000m. Cestou dělám dvě zastávky. První na stadionu v Tambachu (jsem tu přece především kvůli běhání, ne?), kde strávím asi hodinu pozorováním atletů. Je tu pěkná směsice  národností. Pěkně se na to kouká, zvláště,  když má člověk volno a ví, že dnes nic nemusí,  ale je čas vyrazit dál.  Druhou zastávkou je řeka Kerio. Zhruba v půlce údolí, kříží silnice skalní rozsedlinu.  Je to místn

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na cestě domů a v pátek ve své posteli (kl

Den 22. - Opět na Ko(e)ni 🐎🚣‍♂️

Probudil jsem se. Hurá.  Včerejší rýmečka nebyla smrtelná.  Tak co dnes?  Mám jít?  Běhat nebo ještě odpočívat?  Lenost je silná,  ale hlava vítězí. Zkusím to. Aspoň 4km. První kilometry jdou hodně ztěžka. Na pátým to otačím. Ještě pár zvládnu.  Nakonec je z toho 9. Sice žádná sláva, ale aspoň něco. Zítra bude líp. Odpoledne je relaxační.  Jdu na masáž ke Kosgeiovi. Masáže studuje ve Skotsku. Je to fakt machr. Neskutečně jsem si to užil.  Odpoledne už mám volno,  tak budu vařit večeři. Možnosti vaření jsou poněkud omezené.  Máme jen jednu plynovou bombu a výběr surovin není taky příliš velký.  Na dnešní menu bude dušená mrkev s koriandrem a brambory.  Dobrou chuť a dobrou noc