Přeskočit na hlavní obsah

Den 2. - Kyslík se odstěhoval do Humpolce

Let z Vídně do Istanbulu a odtud do Nairobi probíhá v pohodě.  Mám klidné spolucestující ze všech stran (nikdo nechrápe a nekope do sedačky, děti jsou daleko a nejsou slyšet).
Do Keni mám zakoupené elektronické vízum, tak vystojím krátkou frontu a pak se na dalších 20 minut zasekám na biometrickém měření.  Začínám být lehce nervózní. Můj vnitrostátní let je za hodinu a půl a to musím ještě někam přejít. Nakonec se vše povede a jsem propuštěn. Při čekání na baťoch se dávám do řeči s klukem z Dánska. Podle hodinek Garmin a bot je to určitě běžec. A je to běžec, a prej dokonce dobrej. Jede taky do Itenu, tak mám radost , že nebudu cestovat sám.  Ještě si měním peníze a Dán zjištuje odkud letíme.  Dojdeme do odletové haly. Check in ještě neotevřeli a já zjišťuju , že každý letíme jinou společností. To by nebyl takový konec světa, ale dokonce letím z jiného terminálu. Hážu batoh na záda a vybíhám ven. Je to asi jeden kilometr dakeko, ale jezdí tam každých 10 minut autobus. Vidím ho. Čekám tam hlouček lidí. Čeká už asi 15minut.  Přidávám se a po dalších pěti minutách se společně v hloučku vydáváme na terminál 2.
Necelých 40 minut do odletu a check in opět zavřený. Letím.

Vystupuju na letišti Eldoret. Odmítám nabídky taxikářů, u brány se pozdravim s ochrankou. Na silnici stopuju Matatu, místní hromadný prostředek. Vmáčknu se na poslední volné místo. Můj batoh zůstal na klíně nějakého cestujícího vepředu. Z letiště do centra je to kousek . Musím ještě sehnat předplácenou SIMku. Není to až tak jednoduché.  Všude jen dobíjí kredit , ale neprodávají samotnou kartu. Našel jsem oficiálního prodejce a zjišťuju proč. Ke koupi je potřeba doklad a milion potvrzení.  Nákup trval asi hodinu. Sedmá na další Matatu a jedu konečně směr Iten.
Cestou nás dvakrát staví policie, ale vše vyřeší plácnutí s brankockou v dlani. V podstatě jen vždy přibrzdíme.

U benzinky už na mě čeká Jirka Homoláč a odvádí mě k sobě domů.
Už tam má další dva nocležníky. Davida Vaše a Jirku Csirika, #bezcivkeni, kteří natočili volně stažitelný dokument o tomto místě.  V podstatně nemá smysl dál psát, protože vše je v něm zachyceno.
Hodím jen batoh do kouta, vytáhnu triko a boty a vyražím s klukama na trénink.  Mají v plánu kopečky asi 2km od ubytování.  Kluci na místo klušou, já jen jdu, ale únava a nadmořská výška je znát. Přicházím na místo zrovna, když končí rozcvičku. Snažím se je natáčet, a tak občas běžím s nima kratší úseky. Plíce se mi rvou i při tak malé zátěži. Fakt nevím, jestli se Kyslik odstěhoval do Humpolce , ale tady není. 

V opravdu pomalém tempu doklušeme domů. Dáme studenou sprchu a jdeme na oběd. Cestou zpět kupuju matraci, deku, talíř a příbor. Mám kompletní výbavu. Můžu se vdávat, nebo aspoň bydlet v Keni.
Místo odpoledního tréninku volím procházku.
Všechno má svůj čas.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...
Okomentovat
Další informace

Den 25. a 26. - Rest is the Best

Včera neděle byla, a to je v Keni den odpočinku. Provoz na silnicích je minimální. Ani běžců moc nepotkáte, a když, tak je to "Mzungu".  Lidé chodí do kostelů,  kterých je tu opravdu mnoho. Téměř na každém rohu. Na první pohled ani nepoznáte, že se jedná o sakralní  stavbu.  Jen vývěsní cedule nesoucí názvy jako: "Posvátné srdce Ježíšovo" nebo "Kostel božího shromáždění", dávají najevo, že se jedná o svatostánek. A taky podle hudby. V každém kostele řve z repráků muzika v rytmu disco už od božího rána a utichá až večer. Kostel je tu spíš instituce než stavba. Lidé tu tráví celý den.   Jsou tu i zděné stavby a další, nové stále přibývají. O běhání ani raději psát nebudu. Únava po předcházejícím dni byla znatelná, tak jsem to raději po pár kilometrech zabalil. V poledne jede naše šestice společně na oběd do Eldoretu. Jdeme do naší oblíbené indické restaurace. Příjemná změna po všech těch fazolích, zelí a rýží.  Naše žaludky si už odvykli na př...
Okomentovat
Další informace

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na ...
Okomentovat
Další informace