Přeskočit na hlavní obsah

Den 6. - Ještě s Keňany neběhám

Dnes vstáváme před osmou. Než se stačím vymotat z pelechu Čurda a David už mizí  ze dveří. 
Jirka Homoláč bojuje poslední dny s žaludkem, tak bude vyrážet později.
Dnes mi na ráno naplánoval 12km okruh. Na mobilu mě ukazuje ještě trasu a já vyrážím. Ještě není úplný vedro, ale rtuť leze pomalu nahoru. Trasa vede po silnici přes centrum Itenu. Na 4. kilometru se stačí na prašnou cestu. Dostávám se do krajiny plné pasoucích se krav a ovcí, malých políček a osamělých obydlí. V dálce se tyčí vrcholky hor.

Zhruba na osmém kilometru zastavuju, abych udělal pár fotek.  Pak už to jde z kopce. Z kopce to jde se mnou, jinak krajina se vlní jako had. Od 10. kilometru přecházím každou chvíli do chůze. Na pár set metrů se chytám probíhající Keňanky, ale ta naštěstí odbočuje a já zase můžu uvolnit. Poprvé jsem běžel s (za) Keňany.
Na 11. už vypínám hodinky a zbytek dochazím. Nejde to. Ale i tak to byl zatím nejdelší běh tady.
Využívám vymoženosti moderní doby a užívám si tekoucí studenou vodu ve sprše.
Dnes vařím oběd já.  Na tržišti koupím 5 avokád, stejný počet rajčat, cibuli a česnek.  Platím cca 25 Kč. Bude guacamole. Povedlo se.
Po obědě přichází Stiven a opět nás všechny masíruje. Dnes jsem to dost protrpěl. Kroutil jsem se jak žížala, ale výsledek se dostavil. Nohy jsou jak nové.
Odpoledne jsem dostal naordinováno 6km. Snažil jsem se to ukecat na 5, ale to neprošlo. Nakonec z toho bylo 7 a cítil jsem celkem dobře.
Uvidíme co přinese zítřek:)
Dobrou noc

Komentáře

  1. Petr24. ledna 2019 v 3:57

    Ahoj Kájo, dobře se to čte, těším se na pokračování. Makej.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...
Okomentovat
Další informace

Den 23. - Běhám s Keňany

5:50 zvoní budík Je to tady. Můj první běh s Keňany. Venku je 12 stupňů. Nejchladněji za  celou dobu pobytu.  Zatím jsem běhal  vždycky v ktatkým, ale dnes to na to není. Nemůžu nic najít. Chytám paniku. Za deset minut se už vybíhá. Nakonec něco vyhrabu ze dna batohu a  6:18 stojím na shromaždišti. Kolem stovky běžců už tu přešlapuje a další přibíhají ze všech stran. Je ještě šero.  Nedokážu odhadnout kolik nás tu je, ale myslím,  že sto padesát to bude. V davu je pár asiatů i nějaký ten běloch a já, do růžova opálený středoevropan. 6:20 se mělo vybíhat. Zatím se nic neděje. 6:25 si někdo stoupne před dav a začne dávat instrukce. Vůbec mu nerozumím. Je daleko. V 6:26 vybíháme.  "Hakuna matata", jsem přece v Keni a na všechno je dost času. Tento páteční, společný běh patří k těm nejpomalejší.  Proto jsem si ho taky vybral. Sice ještě nemám natrénováno,  ale příští pátek už budu utíkat tak maximálně na autobus z Vídně do Brna, a tak...
Okomentovat
Další informace