Přeskočit na hlavní obsah

Den 13. - O5 les

 Nevím  proč,  ale zase mě to dnes táhne do lesa. Snad pro ten klid, pro tu pohodu. 
Celá Keňa je totiž pořád  v pohybu. Každý někam jede , nebo jde. Neustále někoho potkáváte. I na polní cestě je živo. Tu projede motorka , tu přeběhnou děti přes cestu, pak o kousek dál stojí skupinka chlapů a o něčem debatují. Jen v lese je klid a trocha soukromí. Teda ne úplně.  I zde se pasou krávy,  i zde občas někdo kácí strom, ale není to tak vidět a cítím se tu líp. 

Odběhám si 12km a vracím se pěšky domů.
Zajímavé,  že už matračce a dece říkám domov.
Už čtvrtý den neteče voda.  Došla i voda v tanku na dvorku. Na umytí mám tak 3l vody. Nějak to zvládám.  Otázkou je, jak to bude zvládat okolí. 
Odpoledne už mám volno. Jdu na hodně pozdní oběd a projít se po okolí.  

Zítra zkusím dráhu. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Den 29. - Koncem to nekončí

Kokrhání kohoutů, chladný ranní vzduch, běžci vynořující se ze tmy, tak vypadá ráno v Itenu. Je to můj poslední den tady. Chci stihnout svítání nad údolím.  Mám trochu strach,  že bude zataženo a nic z mého brzkého vstávání nebude.  Vzhůru jsem už od 5:30, ale hodinky ukazují, že se rozednívá v 6:28 a východ je v 6:49. Je tedy dost času.  Na Kerio View je to asi 1.5km. Vycházím před čtvrt.  Šero ustupuje a je vidět čím dál víc.  Raději začínám utíkat, abych náhodou nepřišel pozdě. Jsem na místě a s otevřenou pusou pozoruju přírodní divadlo, které se odehrává přede mnou.  Trvá to jen pár minut. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, odklusnu si posledních pár keňských kilometrů a jdu balit.  Tedy spíš pěchovat věci do báglu.  Poslední společná fotka.  Kluci mají odpoledne trénink,  tak si jdou lehnout a já se pomalu šourám na Matatu. Musím prvně do Eldoretu, a tam ještě jednou přesednout na letiště.   ...
Okomentovat
Další informace

Den 25. a 26. - Rest is the Best

Včera neděle byla, a to je v Keni den odpočinku. Provoz na silnicích je minimální. Ani běžců moc nepotkáte, a když, tak je to "Mzungu".  Lidé chodí do kostelů,  kterých je tu opravdu mnoho. Téměř na každém rohu. Na první pohled ani nepoznáte, že se jedná o sakralní  stavbu.  Jen vývěsní cedule nesoucí názvy jako: "Posvátné srdce Ježíšovo" nebo "Kostel božího shromáždění", dávají najevo, že se jedná o svatostánek. A taky podle hudby. V každém kostele řve z repráků muzika v rytmu disco už od božího rána a utichá až večer. Kostel je tu spíš instituce než stavba. Lidé tu tráví celý den.   Jsou tu i zděné stavby a další, nové stále přibývají. O běhání ani raději psát nebudu. Únava po předcházejícím dni byla znatelná, tak jsem to raději po pár kilometrech zabalil. V poledne jede naše šestice společně na oběd do Eldoretu. Jdeme do naší oblíbené indické restaurace. Příjemná změna po všech těch fazolích, zelí a rýží.  Naše žaludky si už odvykli na př...
Okomentovat
Další informace

Den 28. - Vítr tak silný, že i Keňani padají z motorek

Už od včerejšího večera buší vítr do naší chýše. Místní říkají,  že bude změna počasí. Je pravda,  že se trochu ochlazuje , ale déšť zatím nikde. Jirka s Davidem jdou trénovat na Moiben 18km tempa. Nejdu s nima. Moiben se mi nelíbí.  Je to sice široko daleko relativní rovinka, ale momentálně tam probíhá příprava na asfaltování silnice. Jedno těžké nákladní auto za druhým,  tuny prachu a k tomu ten vítr, který dokázal shodit i Keňana z motorky, jak oznamuje Jirka po svém návratu. Volím raději svou oblíbenou osmikilometrovou trasu do lesa. Menší procházka po lese a běžím zase zpět. Po dalších osmi kilometrech je už vítr tak silný,  že už ani nejde běžet,  v prachu se nedá dýchat a zrníčka písku štípou do obličeje. Musím si dát triko přes hlavu a nějak se doplazim domů.  Na 17h jsem objednaný na masáž. Chci si ji užít,  tak odpolední běh přesunuju už na třetí hodinu. Poslední tréninkový běh. Uteklo to jak voda. Zítra touto dobou budu už na ...
Okomentovat
Další informace